Pojmy fyzická a právnická osoba jsou ve světě práva a podnikání často skloňovanými pojmy. Co vůbec podle platných právních předpisů znamená mít právní osobnost a jaký je rozdíl mezi osobou právnickou a fyzickou? To jsou otázky, s nimiž se alespoň jednou setká každý začínající podnikatel. A my si je zodpovíme v následujícím článku.
Osobnost a svéprávnost
Pro pochopení pojmu fyzická a právnická osoba je důležité si nejprve ujasnit, co znamená právní osobnost, jakožto jeden z jejich klíčových společných charakterových rysů. Právní osobnost (dříve označovaná jako právní subjektivita) znamená způsobilost být nositelem práv a povinností. Jako subjekty práva zákon rozlišuje osoby fyzické a osoby právnické. Zákon v některých případech možnost být subjektem práv omezuje stanovením určitých podmínek. Jako příklad si můžeme uvést volební právo, které zákon omezuje jen na osoby fyzické. Aby mohl člověk volit prezidenta, musí splnit podmínku plnoletosti, zatímco aby mohl na prezidenta kandidovat, musí mít věk nejméně čtyřicet let
Druhou vlastností subjektů práv, která jim umožňuje být aktivním účastníkem právních vztahů, je tzv. svéprávnost (dřív označovaná jako způsobilost k právním úkonům). Jedná se o způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, tj. například uzavírat smlouvy. Svéprávnost lze ze zákonem uznaných důvodů na rozdíl od právní osobnosti na určitý čas omezit, nikdo však nemůžu být svéprávnosti zcela zbaven.
Fyzické a právnické osoby
Občanský zákoník rozlišuje mezi subjekty práv osoby fyzické a osoby právnické. Kdo je fyzická osoba? Fyzická osoba je každý člověk. Člověku vzniká právní osobnost bez výjimek jeho narozením (v určitých případech je přiznán také dosud nenarozenému dítěti) a zaniká smrtí.
A kdo je právnická osoba? Právnická osoba je zákonem definována jako organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba je zkrátka uměle vytvořená entita, které osobnost přizná až zákon. Taková osoba je tedy stejně jako osoba fyzická schopna například vlastnit majetek. Právnické osobě však na rozdíl od člověka přirozeně chybí rozumová a volní schopnost, nikdy proto nemůže sama právně jednat. Právnická osoba činí veškerá právní jednání a úkony prostřednictvím svého statutárního orgánu, případně zmocněncem na základě plné moci. Takový zástupce pak vždy jedná nikoliv vlastním jménem, ale jménem a na účet dané právnické osoby a práva a povinnosti z právních jednání učiněných v zastoupení vznikají přímo osobě právnické.
Právnickou osobou je naprostá většina útvarů působících ve státě a všude kolem nás, aniž bychom si to uvědomovali. Právnické osoby se dělí na dvě skupiny podle toho, zda jsou ustaveny v zájmu soukromém, nebo veřejném. Právnické osoby soukromého práva slouží k naplňování vlastních zájmů fyzických osob a jsou proto typické pro svět podnikání. Mezi veřejnoprávní právnické osoby pak patří například jednotky územní samosprávy, jako jsou obce a kraje, dále také vysoké školy, nebo veřejnoprávní instituce jako je Česká televize, Český rozhlas, nebo Česká tisková kancelář. Právnickou osobou svého druhu je také stát. Ten zaujímá v právních vztazích dvojí postavení, podle situace se umí se chovat jako útvar veřejného, ale i jako útvar soukromého soukromého práva.
Rozdíly v podnikání jako FO, nebo PO
Nejčastější, a také nejjednodušší právní formou podnikání je podnikání samostatné fyzické osoby jako osoby samostatně výdělečně činné, která podniká na základě živnostenského oprávnění, nebo jiného, zákonem vyžadovaného povolení. Po splnění zákonných podmínek (plnoletost, svéprávnost, bezúhonnost) lze takové oprávnění získat ohlášením pro živnost řemeslnou, vázanou a volnou, nebo pro přísněji regulované oblasti podnikání (jako jsou činnosti týkající se lihovin a tabákových výrobků, zbraní a střeliva atp.) vydáním koncese. Výhodou podnikání jako OSVČ je usnadněná administrativa, menší počáteční náklady a také nižší daň z příjmu. Ta u zisků fyzických osob činí patnáct procent, zatímco u právnických osob devatenáct procent. U rizikovějšího podnikání se však taková forma nedoporučuje, fyzická osoba totiž za své závazky ručí celým svým majetkem, právnická osoba kapitálového charakteru naopak bude zpravidla ručit pouze majetkem dané společnosti, nebo organizace, nikoliv majetkem společníků.
Postup založení právnické osoby za účelem podnikání je náročnější, jelikož se rodí zcela nový právní subjekt. Se založením právnické osoby se pojí časová i finanční náročnost a také řada nutných administrativních úkonů. Překážkou může být také výše nutného vkladu do základního kapitálu společnosti. Byrokratickému procesu založení společnosti se lze vyhnout např. zakoupením ready-made firmy, čili předem založené společnosti, která je již zapsána v obchodním rejstříku a má také splacený základní kapitál.
Mezi nejčastější typy právnických osob zakládaných za účelem podnikání patří společnosti s ručením omezeným a akciové společnost. Společnost s ručením omezeným neboli s.r.o. je kapitálovou obchodní korporací. Po splnění vkladové povinnosti, která v současnosti činí minimálně 1 Kč za každého společníka, společníci neručí za dluhy společnosti. Akciová společnost neboli a.s. má ze zákona vyšší povinný základní kapitál, a to 2.000.000,- Kč, majetkovou účast každého z akcionářů pak představuje určitý počet akcií, na které jsou navázána práva akcionáře. Ti neručí za závazky společnosti, jejich jediným rizikem je ztráta hodnoty vlastněných akcií.
Více podrobností k jednotlivým typům obchodních společností a informací k tématu podnikání se dočtete například v našem článku Jak začít podnikat nejen v době koronavirové?.
